Kde pořídit/nepořídit činčilu

1) První co člověka napadne kde pořídit zvířátko je vetšinou nejaký obchod - Zverimex, chovatelské potřeby, atd. Bohužel tyto obchody berou hlodavce ze dvou míst. Buďto od teraristů, kteří odchovávají hlodavce na krmení pro plazy nebo od "domácích chovatelů", kteří většinou o chovu neví zhola nic. Zvířata ve zverimexech jsou často nemocná nebo se přímo tam nakazí od jiných nemocných zvířat. I Zverimexy se dělí na dva typy.

a) První jsou velké obchody typu Zvěrokruh, SuperZoo, Petcenter apod. kterým se říká obchodní řetězce a proto je najdeme na více místech v ČR. Tyto obchody vedou lidi, kteří zvířatům nerozumí a jde jim pouze o peníze. Mohou si najmout buďto prodavače, kteří rozumí alespoň některým druhům nebo rozumí maximálně jednomu druhu a to jenom napůl. Vždycky poradí jen to co je nejdražší nebo nejlevnější, aby to člověk koupil, myslí si, že mají velké znalosti když si jednou přečetli dětskou příručku za 100Kč, a radí naprosté nesmysly, ještě si za tím stojí a dokážou se i hádat. Zvířata tyto obchody berou hlavně od velkochovatelů - nejhorší typ chovatele. Chová pouze pro peníze a nezáleží mu ani na zdraví ani na tom kolik se zvíře dožije. Zvířata od velkochovatelů jsou často zlá, nesocializovaná, nemocná, špatně krmená, špatně rostlá a některá se nedožijí ani 3 měsíců života, protože jsou křížena příbuzensky (otec s dcerou, matka se synem, sourozenci spolu) což nese spoustu genetických chorob. Tato zvířata jsou držena v malých a špinavých klecích a samice rodí neustále za sebou.

b) Pak jsou tedy menší kamenné obchody, které vedou spíše majitelé, kteří mají rádi zvířata, ale opět se zaměřují jen na některé druhy, ale prodávají i ty o kterých neví skoro nic. Buďto je berou od teraristů nebo od oněch "domácích chovatelů". Mívají v obchodě, ale i prodavače, kteří opět většinou zvířatům nerozumí a mají za úkol hlavně prodat. V obou případěch zverimexů je na prodavači jaký komfort zvířeti poskytne. U činčil je to velice různé.

I kdyby ale měly ve zverimexu veliký výběh a kvalitní krmivo, nikdo nezmění odkud pochází a co se s nimi dělo, než přišly do zverimexu. Nikdo nezmění jak žili jejich rodiče. Největší štěstí mají hodně mladá mláďátka, která ještě mají šanci se socializovat a spravit si zdraví vhodnou stravou. Nic ale nezmění genetické nemoci. Proto nechtějí prozradit odkuz jejich zvířata pocházejí a budou tvrdit, že od chovatelů. Ano, ale jakých.

V obou případech koupí obchod činčilu za pár stovek (100 - 500Kč) a narazí si takovou marži, že pak činčilku prodávají za 800 - 2000Kč. Lidi co tam koupí zvíře, protože je to nejjednodušší pak nemohou uvěřit, že na internetu stojí stejná činčila o tolik stovek méně a ještě mnohem hezčí a zdravější a jsou informováni o datu narození. Tady je příklad činčilky v barvě hetero beige. Na internetu běžně prodávaná za 500Kč, v SuperZoo ale 1299Kč a ještě špatně popsána jako bílá. Nemluvě o tom, že k činčilce prodali Asan - papírovou podestýlku, která je pro činčily smrtelně nebezpečná při pozření.

2) Dalším takovým místem jsou teraristické burzy - stejné jak v předchozím případě. Prodávající jsou teraristi a chovu pramálo rozumí. Chovají zvířata jen na zkrmení pro plazy a pro peníze, ale budou tvrdit jak mají zvířátka pěkná, hodná a zdravá. Na jedné burze byli jedni co se tam všem chlubili jak mají činčily na mazlíčky a jak jsou hodné a pak prodali činčilu pánovi, který říkal, že ji kupuje svému hadovi k narozeninám. Stála 500Kč. Prodejci to ale neslyšeli a pána se na nic neptali, ani to jestli má klec a hned jak řekl že ji kupuje tak mu ji strčili. Navíc činčilka měla tak dva měsíce teprve. Tomu se nedá říkat dobrý chovatel.

3) Předposledním místem jsou oni "Domácí chovatelé" a teraristi. Najdete je pouze na inzercích typu Bazos.cz, Sbazar.cz, Fauna.cz nebo Hyperinzerce apod. Nemají vlastní weby a jejich prodej se rovná prodeji použitých věcí. "Prodám činčilu, narozenou ten a ten den" a cena. Nebo do inzerátu píšou různé dojemné věty, aby činčilku prodali, ale rozumný chovatel by toto nenapsal:

 - Činčilka je zvyklá na běžný chod domácnosti (Činčilky potřebují klid a hlasité zvuky jim nedělají dobře, proto psát běžný chode domácnosti není pravda. Rozhodně ji nemůžeme mít vedle televize nebo pračky) ,

- Činčilka je zvyklá na domácí zvířata (Činčilka není agresivní tvor vůči jiným zvířatům už od narození. Zvyklá tedy bude vždycky, ale kočka, fretka nebo pes ji s přehledem můžou zakousnout.)

- Činčilka miluje pamlsky (No které zvíře je nemiluje už od malinka? To není žádné plus navíc)

- Činčilka je zvyklá na děti (Stejně jako u zvířat jsou činčilky ke člověku od narození submisivní. Jsou to ale velmi křehká zvířátka a necitlivé dětské ruce min. do 8 let mohou činčilce ublížit i na životě. Proto je ičnčilka na děti zvyklá vždycky, ale dítě musí být zvyklé na činčilku)

- Činčilka je samostatná a čistotná (Činčilky jsou samostatné už od narození kdy je matka nechává samotné na podestýlce. Činčilka stejně jako jiné zvíře nebo člověk chodí čůrat do rohu, takže se naučí chodit i na záchodek. Čistotné jsou tedy normálně a není to žádné plus navíc)

- Činčilka je barvy White ebony silver mosaic nebo Standard grey TOV. (Jsou to naprosté nesmysly a dle nich je vidět, že nejen, že ten člověk ani nepozná barvu činčily, ale v barvách se ani absolutně nevyzná, protože si plete slova dohromady)

- Činčilka je stará 2 měsíce (2,5 měsíce) (Jenom naprostý zlosyn prodává činčilku ve věku kdy se ještě kojí, popřípadě kdy se teprve socializuje s ostatními mláďaty a rodiči. Činčilky se dávají ve 3 měsících, aby bylo jasné, že je mládě zdravé a připravené jít do nového domova. Kdo je dává dříve, chce se jí co nejdříve zbavit, aby ušetřil na krmivu a podestýlce.

U těchto chovatelů víte akorát datum narození zvířete a rady záleží na tom jestli byl člověk ochotný si o zvířeti něco zjistit nebo ne. Většinou mají přečtenou klasickou příručku za stovku tak jako prodavači, kde jsou napsané samé nesmysly. Často chovají na zvířatech s neznámým původem a tak nemají ponětí o genetických chorobách. Často činčily prodávají nemocné. Je tedy velké riziko koupě od těchto prodejců. Činčilky ovšem mají po většinou zvyklé na ruce.

4) Poslední a samozřejmě doporučovaný je dobrý CHOVATEL neboli chovatelská stanice/CHS. Patří k nim chovatelé, kteří mají zájem o to činčilky chovate nepříbuzně, kvalitně, zdravě a aby byly těmi správnými mazlíčky. Chovatel chová dle určitého chovatelského kodexu, aby se u něj činčilky měly dobře. Krmí kvalitním krmivem a vyzná se jak chování činčil, tak i v barvách a dokáže se vším poradit. Inzerát chovatele poznáte na první pohled. V textu jsou všechny důležité informace a kontakty. Chovatel má většinou webové stránky kde prezentuje svůj chov a člověk si může vybrat i z případných budoucích vrhů. Prodává nejčastěji zvířata s osobním odběrem, a před zájemcem neskrývá kde žijí rodiče a další činčilky. Má totiž vhodné a velké ubikace a činčilky má hodné a pěkné. Činčilky jsou od něj zdravé a pokud se vyskytne problém, nemá problém vrátit peníze, poradit nebo pomoct. S činčilkou od chovatele máte největší jistotu zdraví a často se zájemci k chovateli vrátí a vezmou si i další činčilku, protože není anonymní. Jen posuďte jestli mládě od chovatele není krásnější?

autor článku:

Betty Veselá

Chovatelská stanice Mazlíčci z Brna

bývalá předsedkyně Českého činčilího klubu